Bolonese coloured - barevný boloňský psík
Zdraví Díky vrozené vitalitě, silné kostře a přirozené odolnosti se nesetkáváme s problémy tak rozšířenými u malých plemen, jako jsou fontanely a luxace kolenní čéšky. Veterinární ordinaci navštěvuje jen při povinném očkování. Reprodukce Feny barevných boloňských psíků nemají problémy při krytí, dobře
zabřezávají, vrhy jsou početné. Porody spontánní, feny jsou schopné
rodit a Péče o psa Zde je velkou výhodou nelínající srst. Jako každá dlouhá srst se musí opatrně česat. Psa koupeme podle potřeby v kvalitním šamponu, používáme kondicionér. Rozhodně se nedoporučuje koupat psa příliš často. Srst tím ztrácí na své kvalitě. Sušíme přirozeně v teple, fén užíváme jen v nezbytných případech, kdy hrozí prostydnutí psa. Srst, které majitel nevěnuje péči, plstnatí a pak se musí kompletně ostříhat. Nemáme-li ambice zářit na psích výstavách, ale psík nás má doprovázet jako společník i v přírodě a běhat volně, je lépe dlouhou srst zkrátit. Výchova
Děti a malý psík Jak jsme již uvedli, barevný boloňský psík je vhodné plemeno k dětem. Je tady však rozhodující věk dítěte. U malých, předškolních dětí není vhodné malinké plemeno nikdy. Tyto děti ještě nedovedou dobře rozlišit důsledky svého jednání a s psíkem často zacházejí necitlivě. To se pak může natrvalo odrazit i v povaze psa. Bude se dětí stranit a nenaváže s nimi tolik potřebný kontakt. U starších dětí se předpokládá, že psíka budou ochraňovat, mít ho jako skvělého kamaráda a to jim psík bezezbytku splní. Na vše by měli pochopitelně dohlížet rodiče dítěte.
Smečka Tak jako nemají žádné problémy v dobře fungující smečce bílí boloňáčci,
ani u barevných boloňských psíků tomu není jinak. Lze je s úspěchem
zařadit do každé smečky psů i různých plemen. Nemají sklon k dominanci
ani agresivitě. Původ plemene Postihnout původ plemene není vůbec jednoduché. Záměr chovat barevné boloňské psíky vznikl již v roce 1990, kdy byl zaregistrován Klub chovatelů bišonků, v jehož organizačním řádu se mimo jiné praví, že klub bude rozvíjet a řídit chov bišonků. Zásluhu na rozšíření barevného boloňáčka v ČR má skupina chovatelů - členů klubu, kteří 17.7. v roce 1995 zaregistrovali u ČMKU tohoto bišona do národního registru jako čistokrevné plemeno se samostatnou číselnou řadou. FCI na svém zasedání komise pro chov ve Vídni v březnu 1998 potvrdilo správnost tohoto záměru, neboť schválila odlišné barevné rázy u různých plemen. K chovu byl použit barevný pes (trikolor) dovezený z Ruska - DENDI,
zapsaný pod č. ČsHPK/ Reg.12-90/89, který kryl „bílé feny“ boloňských
psíků, jež vykazovaly přemíru pigmentu. U italského plemene boloňský
psík je povolena pouze bílá barva, vzácně se ve vrhu může objevit i
štěně s přemírou pigmentu. Významná chovatelka Vladimíra Kohútová začala
záměrně spojovat tyto jedince a v prvních letech byla zároveň i jedinou
chovatelkou plemene. Chov barevného boloňského psíka je tedy v ČR
založen na čistokrevných jedincích boloňského psíka, v počátku odlišných
od původního plemene pouze v barvě.
Jelikož jsou v chovu používáni jedinci importovaní z Ruska a Německa, je nutno si alespoň stručně přiblížit chov v těchto zemích. Russkaja cvetnaja bolonka Sledujeme-li historii tohoto trpasličího plemene, musíme pátrat již
v carském Rusku. Tato trpasličí forma společenského psíka se v Rusku
chová již přibližně 100 let. Vzniklo z francouzského plemene bichon
frisé. Předpokládá se, že vzhledem k úzkým vazbám francouzské a ruské
šlechty se tito psíci coby dary dostávaly do rukou ruských šlechtičen
jako francuzskaja boloňka. Spekulace o tom, že se do Ruska psíci dostali
v době napoleonských válek s vojáky, není tak pravděpodobná vzhledem
k náročné péči o srst těchto většinou dámských psíků. Vlivem
izolovanosti docházelo k časté příbuzenské plemenitbě, a tak se dnes od
původního plemene podstatně liší. Také šlechtění probíhalo naprosto
odlišně od vzniku barevného boloňského psíka v ČR. V Rusku nebylo cílem
vyšlechtit barevného boloňského psíka, ale samostatné ruské plemeno.
Takže se na vzniku záměrně podílela i další plemena. Předpokládá se, že
to byl miniaturní pudl, lhasa apso, šicu, boloňský psík, maltézáčci a
možná i
Russkaja cvetnaja bolonka je malinký, přívětivý, emocionální, jemný a pohyblivý psík. Hlava působí větším dojmem díky poněkud lehce zvednutým uším trojúhelníkového tvaru. Hlava má být bohatě osrstěna, především čelo. Délka srsti na hlavě umožňuje uvázat mašličku a zaplést culík. Nos je u černých psů černý, u barevných odpovídá barvě srsti. Zuby mají skus nůžkový úplný, toleruje se klešťový skus a připouští mírný předkus. Formát je poněkud prodloužený, spíše obdélníkový. Trup je kompaktní, hřbet rovný, pevný, široký, svalnatý. Bedra krátká, záď oblá, široká, zlehka se svažující. Hrudník široký, žebra klenutá. Hrudní končetiny jsou rovné, postavené souběžně, pokryté hustou srstí. Ocas je zcela přetočen na záď a dotýká se hřbetu. Srst je dlouhá, měkká, hedvábná, vlnitá nebo zvlněná, po celém těle stejně dlouhá. Kromě bílé jsou povoleny všechny barvy a barevné kombinace. Nežádoucí, ale povolená je přítomnost bílých skvrn na hrudi a nohách. Velikost je 20 až 25cm. Nejvíce jsou ceněni nejmenší jedinci. Nejnovější prameny pocházející od viceprezidenta (čeho?????) Kudrjavceva dokonce uvádějí výšku 18 až 25cm, výška ideální je 20 až 22 cm. Hmotnost je do 4 kg. Počátek šlechtění se předpokládá v Moskvě a Petrohradě.
Současný německý standard požaduje čilého, pohodového, přátelského psíka
podlouhlého formátu. Srst má být hustá, jemná, zvlněná až kadeřavá,
správné délky. Hlava je nevelká, lebka oválná, čelo klenuté. Stop je
výrazný. Čenich je kratší než lebeční část. Barva nosu a pysků je černá
nebo v tónu srsti. Oči tmavé Vzhledem k diametrálním odlišnostem v exteriéru nelze tedy dost dobře porovnávat chov barevných boloňských psíků v ČR, cvetné bolonky v Rusku a chov bolonek v Německu. Český chov se snaží zachovávat exteriér i povahu bílého boloňského psíka a staví na odlišnosti pouze v barvě. Německý chov pokračuje dle původního ruského standardu. V ruském chovu se upevňují znaky dříve přikřížených plemen. Podíváme–li se na chov barevného boloňského psíka, čeká chovatele ještě hodně práce při šlechtění tohoto nepochybně krásného milého společenského psíka, který si již nyní získal srdce mnoha obdivovatelů.
Jiřina & Jiří Volšický Za odbornou konzultaci a poskytnutý materiál děkujeme paní Kohutové a paní Němcové
Českomoravská kynologická unie - ČMKU NÁRODNÍ REGISTR BOLONAIS COLOR Barevný boloňský psík
Celková charakteristika: Malý společenský psík, spíše rezervovaný než výbojný, temperamentní a inteligentní, mazlivý a roztomilý. Hlava - celek: Lebeční část je delší než čenichová, hlava je harmonická v poměru k tělu. Lebka je na omak spíše plochá. Linie lebky a nosního hřbetu je rovnoběžná. Pysky: Horní pysky nejsou příliš dlouhé, okrajová sliznice je černě pigmentovaná. Chrup: Je úplný, skus je nůžkový nebo klešťový. Čenichová partie: Čenich má být prostorný, ne špičatý a je zakončen hranatým nosem, jehož barva je černá nebo může být v barvě barevného odstínu srsti. Oči: Mají výraz živého a inteligentního psa. Jsou kulaté a více otevřené. Z bočního pohledu není patrné bělmo. Víčka jsou černě pigmentovaná a nemohou být mandlového tvaru. Uši: Zavěšené uši jsou v nasazení většinou lehce zvednuté, což činí zdání celkově širší hlavy. Uši jsou pokryty dlouhou srstí. Krk: Je bez laloku, jeho délka odpovídá přibližně 1/3 délky trupu. Přední končetiny: Jsou rovné a po celé délce jsou pokryty dlouhou srstí. Z profilu je zápěstí poněkud pronešené. Tlapky jsou oválné, polštářky černé, drápy tvrdé. Zadní končetiny: Stehna jsou zaoblená, dobře zaúhlená. Hlezno nemá být příliš sevřené. Pánevní končetiny jsou rovné. Tlapky jsou méně oválné než přední, polštářky černé, drápy tvrdé. Trup: Délka trupu je větší než kohoutková výška - obdélníkový formát (čím je trup kratší, tím lepší). Hrudník je široký, hluboký, žebra jsou klenutá a zaoblená. Rovná hřbetní linie přechází v lehce zaoblenou bederní partii. Slabiny jsou nepatrně vtažené. Ocas: Je nasazen v prodloužené zádi a je nesen přetočený nad hřbetní linií. Srst: Je hustá a dlouhá, měkká, hedvábná - vlnitá až kadeřavá, po celém těle stejně dlouhá. Nepřiléhá přímo k tělu, zdá se být nadýchaná. Barva srsti: Kromě celobílého zbarvení jsou povoleny všechny barvy a barevné kombinace. Kohoutková výška: Fes do 28 cm, fena do 26 cm
Samci musí mít normálně vyvinutá varlata nacházející se v šourku.
Standard sestavilo chovatelské kolegium KCHB
J.& J. Volšický
|