ZAJÍMAVOSTI, ČLÁNKY
ÚRYVKY Z KNIHY BOLOŇSKÝ PSÍK A BAREVNÝ BOLOŇSKÝ PSÍK

Krytí fena.

S majitelem krycího psa jsme si předem domluvili podmínky i termín krytí, takže můžeme s fenou jet. Před krytím fenu ještě vyvenčíme. Po příjezdu ke psovi nás ještě může čekat překvapení. Fena, která nastavovala voříškům v celé ulici tak, že se červenala i panička a odmítala fenu venčit, se nyní sápe na šampióna, kterého jsme ji dlouho a pečlivě vybírali, jak na "škodnou". Teď ovšem "babo raď".
Výhodou u feny je, že ji můžeme trochu zklidnit. Pokud to lze, necháme psy spolu chvíli běhat a hrát si. Buďto pes fenu přesvědčí, že on je ten jediný pravý, nebo ji musíme přidržet u hlavy a přitom nepřekážet psovi v jeho snažení. Když se skok psovi zdaří, následuje již popsané svázání. Je zvykem, že po oddělení psů, majitel drží chvíli fenu se zvednutou zádí.

Krytí pes.

U psů je to opačně než u lidí. Zásadně jezdí fena za psem. Je k tomu mnoho praktických důvodů. Pes se doma soustředí jen na fenu, nezkoumá nové prostředí, nemusí znova všechno označkovat a vlastní území mu dodává více sebevědomí. Pro mladého psa, který kryje poprvé je výhodné, přijede – li za ním zkušená fena, nikoli prvnička. Jak se říká nikdo učený z nebe nespadl a tak se může lehce stát, že psík, který doma nakrývá každý polštář, si s prvničkou  hned neporadí. Časem roste i netrpělivost majitelů, ta se přenáší na psa a tam musíme hledat příčiny počátečních neúspěchů. Možná si ještě vzpomeneme, jak nás mladý psík neustále obtěžoval svými prvními sexuálními projevy a snažil se nakrývat nohy všem,  kdo se jen na chvilku posadili do křesla. Vždy byl za to také potrestán. Teď si, si ovšem neví rady jestli může nebo ne a jak na to. Na krytí musí být pohoda, čas a klid. Není možné nic uspěchat. Rozumné je, když  psovi vyhradíme kus staršího, čistého koberce a krytí probíhá pokud možno na stejném místě. Pes si na to rychle zvykne, pak stačí natáhnout koberec a hned už ví o co jde. Smůlu máte přijde-li jako první rozmazlená  fena, která se ve strachu snaží pokousat  psa i majitele. Takový pokousaný pes si to bude ještě dlouho pamatovat, před fenami bude mít respekt a krytí se bude snažit raději vyhnout.
 

Mýty a pověry.

V souvislosti s krytím je potřeba se zmínit i o tvrzení, které patří spíše do říše mýtů a pověr. „ Fena musí mít alespoň jednou za život štěňata.“ Scénář těchto krytí je vždy stejný a v praxi to vypadá asi takto. Všemi hýčkaná fenečka přijede, se svou již předem vyděšenou paničkou, na krytí. Panička drží svého vzpouzejícího se miláčka a velmi lituje ubohou fenečku. Pes skočí a zároveň s proniknutím do feny se ozve její hysterický křik. Leknou se opravdu všichni zúčastnění. Panička popadne fenu do náručí a začne ji utišovat, co že hrozného se jí stalo. Když už se zázrakem podaří dotyčného mazlíčka nakrýt, majitelé fenu celou březost nosí, šetří a téměř jí nedovolí chodit, aby si neublížila. Porod je potom pochopitelně těžký a nezřídka končí císařským řezem. Mnohdy zůstane pouze jedno štěně, je-li to fena, majitelé si ji samozřejmě nechají a příběh začíná znovu od počátku. Zde by si měli majitelé položit otázku. Má pro ně krytí jejich mazlíčka jedenkrát za život nějaký smysl? Zda je to přínosem pro rozvoj plemene, ať posoudí poradce chovu. 

Výstavní klec.

I u výstavních klecí je dnes pestrý výběr. Vyrábějí se různých velikostí, tvarů a co je neméně důležité je síla drátu, z kterého jsou zhotoveny. Rozdílná je pak i váha klece, kterou budeme používat. Klece ze silných drátů jistě ocení majitelé větších plemen, pro boloňáčka nám postačí klec lehčí, velikostí úměrná dospělému psovi. Výstavní klec  kupujeme pro psíka zpravidla pouze jednou, vydrží nám  dlouhá léta, ale manipulujeme s ní poměrně často a každé kilo navíc je zbytečné. Výstavní klec  není jak se mnozí laici domnívají nástroj na týrání zvířat, ale důležitá pomůcka pro vystavovatele, chovatele i  majitele psů. Pes je spokojen, má-li takzvaně "krytá záda". Když máme možnost doma postavit výstavní klec, ušijeme si, nebo koupíme na ní látkový i nepromokavý potah a ze tří stran klec zakryjeme. Pes má tak pocit bezpečí. Na dno klece dáme prací koberec, umístíme tam misku s vodou, kostičku na kousání a vhodnou hračku. Štěně rychle pochopí, že ve svém pelíšku má klid a pohodu. Klec necháváme otevřenou, aby se psík  necítil omezován. Pouze v případě, kdy musíme zajistit štěněti klid, aby ho netahali děti, aby se nám nepletl pod nohy, v případě  malování, stěhování a podobně, i při krátkém odchodu majitelů z bytu, můžeme klec zavřít. Pozor- ten, kdo nechává psa zavřeného ve výstavní kleci celý den, se dopouští trestného činu týrání zvířat.
Dokonale svou úlohu plní klec na výstavách. Ušetří nám spousty starostí.

Chceme psa.

V současnosti je pes chápán jako další člen rodiny. Jako základní si musíme uvědomit, že pes není hračka pro děti. Nelze  ho beztrestně vyhodit, když nás přestane bavit, není ani věcí, kterou odložíme do skříně a vyndáme až budeme mít čas, chuť, nebo náladu. Rovněž změny majitele nejsou pro psa vůbec jednoduché. Pes nikdy nepochopí, proč už ho jeho páníček nechce. Bohužel i u nového majitele ještě dlouho čeká, až se jeho pán vrátí. Budoucí majitelé mají vždy možnost volby a rozhodně je lepší si psa vůbec nepořizovat, než ho později, až se nám omrzí, prodávat. Najdou se i tací, kteří psa půl roku rozmazlují, nemohou si ho jako společníka vynachválit a pak se ho ze dne na den snaží zbavit s odůvodněním, vždyť je to přece jenom zvíře.
Přestože to každému zájemci o štěně tisíckrát vysvětlíte, všichni chovatelé se s takovými nezodpovědnými majiteli  čas od času setkají a věřte není to vůbec příjemná věc.

 

Výběr štěněte.

Psa si nekupujeme každý den. Bude s námi žít průměrně 10- 15 let a proto si na výběr štěněte, které bude dalším členem naší rodiny vyhradíme dostatek času.
To, co potřebujeme nejvíce, je trochu štěstí a štěstí chodí dokola až si sedne vždy na majitele, který si jde vybrat svého prvního psa, mazlíčka na gauč. Z toho nejspíše vyroste šampión. Většinou se to stejnému majiteli v budoucnu již neopakuje. Platí to u všech plemen bez rozdílu.
Dokládá to  i případ zkušené chovatelky, která toužila po krásném krycím psu pro své feny. Toho si také ze země původu přivezla, ze štěněte vyrostl nádherný pes a jediná jeho vada byla to, že byl neplodný. Pro krycího psa to ovšem byla vada přece jen dost podstatná. Nejednalo se zde zrovna o boloňáčka, ale ani takové případy nejsou ojedinělé.
Takže kromě štěstí je dobré mít i základní znalosti, které nám volbu usnadní.

Štěně na výstavy a k chovu.

Naprosto jiná je situace, je-li naším cílem mít štěně na výstavy a  k chovu. Žádný chovatel nám nikdy dopředu nemůže zaručit, že zrovna to naše štěně je budoucí šampión. Může k tomu mít všechny předpoklady, ale žádná jistota neexistuje. I chovatel sám, ať se snaží jak se snaží, mnohdy sáhne vedle a štěně, které mělo být podle všech předpokladů malé, roste a roste jako z vody a to nejenom do výšky, ale k hrůze chovatele také do délky. Pokud tedy chceme jezdit po výstavách, lze to vyřešit jenom tím, že si koupíme štěně starší. Musí to být štěně ve věku nejméně kolem 10 měsíců, kvadratické, s dokončenou výměnou zubů, nůžkovým skusem, bezvadným postavením špičáků, dobrou pigmentací, rovným hřbetem, standardní srstí a bezchybným nesením ocasu.
Takový zázrak se však těžko shání. Proč by ho také chovatel prodával? Samozřejmě, že cena za takové štěně je daleko vyšší, než za sedmitýdenní štěňátko. 

 

Starý pes

Jako v humánní, tak i ve veterinární medicíně, jde pokrok rychle kupředu a jistě se setkáváme i s nejnovějšími metodami v geriatrické péči o psy.
Pes plní až do poslední chvíle své hlavní a jediné poslání, být kamarádem našich dětí, dobrým společníkem na procházkách i při sledování televize, hlídačem, který střeží náš klidný spánek.
Boloňáček není ani ve stáří mrzutý. Nikdy si nestěžuje na bolest, slábnoucí zrak a sluch. Nepřenáší na nás špatnou náladu a rozmrzelost z neúspěchů, tak jak to dělá náš partner. Zmizí, když je naše nálada pod bodem mrazu a jeho přítomnost si nepřejeme. Dovede trpělivě čekat, až ho k sobě opět zavoláme. Starý pes zná všechny naše zvyky i zlozvyky, má nás prokouknuté skrz naskrz. Je spolehlivější než náš  budík, ví přesně, kdy se vstává a v kolik chodíme spát. Pozná, že je víkend a chceme si přispat. Přesně rozliší, kdy jdeme na procházku, na nákup, či do zaměstnání. První sedí v autě, když se jede na chalupu nebo na výlet. Vždycky nám odpustí a nevyčítá naši nedbalost, zapomnětlivost, i to, že na něj občas nemáme čas a náladu. Pokaždé když nás vidí dává najevo svou radost a oddanost.
Majitel by měl se starým psem trávit co nejvíce času a vytvořit mu co nejlepší podmínky pro důstojné dožití v prostředí a rodině, kde byl celý život zvyklý.
Váš boloňský psík si to jistě zaslouží. 

 

Jak hledat nového majitele?

Chceme-li pro svá štěňata najít opravdu vhodné majitele a tu jistotu nemáme bohužel nikdy, nemůžeme to nechat na poslední chvíli před odběrem. Inzerovat  musíme začít co nejdříve. U inzerátů v kynologických časopisech uvádíme v textu získané tituly otce i matky štěňat a datum odběru. V běžných inzertních novinách se snažíme stručně nastínit vzhled a povahu psa. Inzerát doplněný fotografií nám ušetří mnoho vysvětlování. Další možností je inzerce na internetu. Nikdy nelitujte času, skutečně pravdivě a objektivně informujte zájemce o všech kladech i záporech plemene. Tady víc něž kde jinde platí, že lež má krátké nohy.
Naopak chovatel se musí zeptat zájemce na jeho představy a možnosti vlastnit psa, každý slušný chovatel přece hledá pro svá štěňátka jen ty nejlepší majitele.
Někdy se mu přitom podaří najít i skutečné přátele.